Fotka jako z 1. B

Také si s nostalgií prohlížíte společné fotografie vaší třídy ze základní školy?

Všichni je milujeme, a to dokonce i v případě, že na nich máme křivě střiženou ofinu a příšerný obleček nebo dokonce pionýrskou uniformu. Fotce vévodí strnulý úsměv paní učitelky v nové trvalé a my děti křečovitě držíme dlaně na kolenou.

Proč se nám i přesto všechno fotky tolik líbí?

Stačí se podívat na druhou, třetí až osmou třídu a uvidíte celé své dětství. Najednou jste slečna nebo mladý muž, a to vše se událo na pár stránkách alba. Vyrostli jste a společně s vámi i vaši kamarádi. S některými z nich vzniklo pouto na celý život, jiní se vám ze vzpomínek už zcela vytratili. Chvíli jste psali společnou kroniku a najednou začínáte psát vlastní příběh. Vás a vaší rodiny. A příběh potřebuje fotografie.

Je krásné, že se řada z vás rozhodla zaznamenávat příběh vaší rodiny a přichází na focení pravidelně. Těším se na pravidelná setkání a vždy žasnu, že už uplynul další rok. Co vše se za jeden rok děti naučily? Jak moc se změnily? Uvidíte na fotografiích.

Každoročně pak vzniká fotografie třeba u příležitosti narozenin, Vánoc nebo na konci školního roku.

Byla by škoda nezaznamenat časosběrnou fotografii, a proto kromě běžných fotek často vzniká i jedna unikátní. Vaši rodinu vyfotíme se stejnou kompozicí jako rok minulý a jako ten před ním.

Jakmile si fotky poskládáte do alba, neubráníte se úsměvu a někdy vás zašimrá i slzička na krajíčku.

Opravdu už jsou děti tak velké? Jak je možné, že to všechno tak rychle uteklo?

Jsem portrétní fotografka. Miluju proces objevování, hledání a nacházení toho nejlepšího světla, úhlu, kompozice... prostě všech těch drobných ingrediencí, díky kterým nakonec vznikne fotka, nad kterou se Vám zatají dech! Můj příběh si přečtěte zde >>